RG - 2. Kapitola

Sluníčko svítilo, zatímco si Ellie s Micah hrály v parku. Byl krásný letní den, nebe bylo bez mráčků, ptáci zpívali a Ellie poslouchala dětský smích, zatímco sledovala Micah, jak se klouže po skluzavce. "Houpat", řekla Micah, oči jí zasvítily vzrušením, když zahlédla velkou houpačku. Ellie vzala dcerku za ruku a společně se k ní vydaly. Zvedla ji a posadila na sedátko. Ellie šla za houpačku a začala dceru pomalu houpat, úplně se ztratila v myšlenkách. Najednou něco upoutalo její pohled, dech se jí zasekl v plících a srdce bilo tak rychle, jakoby mělo prasknout. Napříč parkem procházel Mitch, díval se přímo na ni s dcerou.
"Hej", řekl s obrovským úsměvem, zatímco mířil přímo k nim. "Myslel jsem si, že jsi to ty"
Ellie na něj zmateně hleděla, nejisdtá co by měla říct, nebo co se od ní očekává.
"já, ehm", koktal hledíc přitom na Micah, "Viděl jsem tě, když jsem šel okolo a napadlo mě, že bych tě pozval na večerní zápas, ale jak koukám, máš pravděpodobně plné ruce práce" Ellie se podívala na Micah, stále neschopna promluvit, přikývla.
"Kolik je jí?" zeptal se, nespouštějíc pohled z malé princezny na houpačce. "Um" Ellie se snažila uspořádat si myšlenky "Včera ji byly dva" Jeho úsměv začal pomalu slábnout, stočil svůj pohled na Ellie. Ta potřásla hlavou, najednou měla pocit jako by teplota stoupla alespoň o 20 stupňů, polil ji pot a začala se třást. Mitch nevypadal o nic lépe, celý zbledl, po úsměvu nebylo ani památky. Naštěstí se právě v tu chvíli Micah rozplakala a Ellie vděčně uvítala rozptýlení.
"Měly bychom jít", řekla Ellie, vzala ji do náruče a začala spěchat pryč.
"Ellie" zavolal na ni Mitch, ale ona se neotočila. "Ellie, musíme si promluvit."
Věděla, že má pravdu, ale nebyla na to připravená. O téhle chvíli přemýšlela od doby co zjistila, že je těhotná, ale nikdy si nemyslela, že k ní nakonec dojde. Nejradši by sama sebe nakopala, za to, že se dostala do téhle situace. Spěchajíc domů se Ellie ulevilo, když si uvědomila, že Mitch nemá nejmenší ponětí, kde ji najít. Rodina ji vyhnala, protože to považovali za obrovskou ostudu a byla nucena žít normální život, musela se o sebe a svou dceru postarat na vlastní pěst. Samozřejmě, matka jí příležitostně pomohla, sama věděla jaké to je mít dceru, a proto byla ráda, že s ní matka zůstala v kontaktu. Byla tu určitá šance, že ji Mitch bude hledat u rodičů. Doufala, že otec neprozradí, kde by je mohl najít. Ovšem měla strach, že by to mohl udělat na truc. Po zbytek dne se snažila odpočívat, avšak byl to přímo nadlidský úkol. Celou dobu myslela jen na Mitche, na otce jejího dítěte a na to, co mu řekne, pokud ho znovu uvidí. Ano, chtěla, aby měla Micah otce, ale Mitch nebyl typem muže, který by  byl dobrým otcem. Byl to playboy, náročný a myslel jen na sebe. Prostě nebyl typ otce, kterého chtěla pro Micah. Ellie ze stresu začala bolet hlava. bylo těžké, potom co ji vyhodili, postarat se o sebe a zajistit dceru, ale zvládla to a teď se to všechno zkomplikovalo. Musela se naučit pracovat jako každý normální člověk, přestožee vyrostla v paláci. Usmála se při pomyšlení na dceru. Lámalo se jí srdce vždy, když ji musela opustit a jít do práce, Micah však byla úžasná holčička a nikdy Ellie nedělala problémy. Bylo to nejhodnější dítě, které kdy potkala. Zatímco Micah dřímala, Ellie seděla na gauči a přemýšlela o jejím životě, o Micah, o Mitchovi. Není šance, že by Mitchovi tváří v tvář dokázala přiznat, že je Micah jeho. není pochyb, že je jejím otcem, nikdy s nikým jiným nebyla. Nebyl tu nikdo před ani po oné noci. Postavit se mu tváří tvář bude ta nejtěžší věc, co bude muset udělat